Olympiáda v českém jazyce

Dnes jsem se zůčastnila okresního kola olympiády v českém jazyce, které se konalo v chomutovském domě dětí a mládeže. Jak se mi to přihodilo? Ve školním kole jsem poměrně uspěla a asi ze 34 účastníků (což byl údajně rekorndní počet zúčastněných ;) ) jsem byla druhá.

Popravdě řečeno, po dnešním klání nečekám úspěch, ale myslím si, že celkem přesně pocit, který z něj mám, vystihuje slohový úkol, který jsem zplodila ve druhé části olympiády. Dávám k nahlédnutí :)

Téma:

Zarostlá cesta se klikatí k osamělému domu, ve kterém již dlouhou dobu žije...

(dokončete příběh)

doporučený rozsah: cca 25 - 30 řádků

Zarostlá cesta se klikatí k osamělému domu, ve kterém již dlouhou dobu žije Eliška (a moje příjmení ;)). Kdysi byla ambiciózní, měla velké sny a cíle, utopické představy o životě. Jednoho dne ale nastal zlom, který vše rázem změnil.

Elišky třída měla v pátek 24. února maturitní ples, který se velmi vydařil, líbil, Eliška na něm dokonce měla dvě taneční vystoupení. Po plese ovšem ještě dalších 24 hodin nespala, protože šla se třídou na bowling, ráno na masopust a nakonec ke spolužákovi na večeři. Úplně zapomněla na to, co jí mělo čekat v pondělí - okresní kolo olympiády v českém jazyce.

To ráno 27. února přijela na olympiádu nevyspalá a nepřipravená. Jak tohle mohlo dopadnout? Samozřejmě se vůbec neumístila. Přitom věděla, že dobré umístění jí mohlo pomoci dostat se na vysokou školu bez přijímacích zkoušek. Ona to v té chvíli nedocenila a pak už se jen vezla. Vzalo jí to tak, že ani neodmaturovala, přirozeně ji tak nevzali ni na žádnou vysokou školu a ona zůstala sama. Nikdo ji nechtěl, protože byla úplně blbá, nevzdělaná, neperspektivní, líná a podobně jinak nemožná.

Jednoho dne si vzpomněla na své letní zaměstnání ve františkánském klášteře, kde pracovala jako průvodkyně. Františkánští mniši žili jen z toho, co si sami vypěstovali, a tak si vystačili. Uvědomila si, že to jinak ani nepůjde, a tak se nechala františkánskými mnichy inspirovat, poprosila své rodiče o poslední laskavost - totiž aby jí koupili malý odlehlý domek se zahrádkou, kam se posléze odstěhovala a kde hnije dodnes.

Můj sen :)

Byť to byl jen jeden tanec, bylo mým snem zatančit si na svém plese latinu. Vyplnila mi ho jedna milá osoba a to Martin Pergl, který se mě ujal v době, kdy nemám partnera a natrénoval se mnou rumbu. Nejsem žádný profesionál, ale doufám v určitou úroveň a estetickou hodnotu. Tady je pár dokumentárních smímků - snad se budou líbit..

Kuk - stydíme se..

Já nastoupená před vystoupením :)

Maturitní ples 4. B

Tak je za námi :( Ale byla to nádherááááááá! :) Kdo tam nebyl o moc přišel! Vážně :)

V pátek 24. 2. 2006 v 19 hodin naše třída 4. B zahájila svůj maturitní ples. Co bylo k vidění:
- předtančení abiturientů
- gymnastické vystoupení
- slavnostní nástup
- šerpování
- 3 taneční vstupy:

- rumba
- break dance

- funky Hip- Hop :)

- půlnoční překvapení

a hlavně radost, záře a nadšení v našich očích :)

Nemám slov, tak sem raději šoupnu nějaké fotografie - ty budou mluvit za mě :)

Závěrečná póza našeho předtančení

"Polomaturitní" práce

Již dva dny za sebou mě paní profesorka češtiny vždy při setkání upozorňuje, jaký má můj fejeton úspěch. Dnes mi dokonce řekla, jaký úspěch má vě třídách!!! Ona ho vystavila ve třídě!!! (zděšení)... Dostali jsme totiž za úkol vytvořit slohovou práci na dané téma (vybírat jsme mohli cca ze 4 témat), která má být hodnocena stejně přísně jako práce písemná maturitní. Témata byla celkem zvláštní, ale ještě zajímavější bylo, když jsem znala jen polovinu tématu, které jsem si pro vypracování vybrala. Byla jsem teď totiž poměrně dlouhou dobu nemocná a při zadávání tohoto úkolu jsem nebyla ve škole. No a Markéta (viz. níže) mi opomněla sdělit téma celé, a napsala mi jen jeho část. No koukněte na to, jak to dopadlo a posuďte sami :) (každopádně to určitě není to, co mělo, protože po přečtení těch ORIGINÁLNÍCH témat na nástěnce ve škole, jsem teprve zjistila, že to byla všechno témata poměrně dost vážná - a mimoto to bylo také opět zadání soutěže :) To se nebudu moci zúčastnit!!! :( ......... :)))

HEZKÉ ČTENÍ A LÍBENÍ :)

.

Téma: Každé místo má svůj charakter, je něčím typické a něčím zvláštní.


Záchod
(fejeton)

Když se řekne záchod, každý se div nezačne červenat, neví kam s očima, nebo zkřiví obličej ve výrazu naprostého hnusu a opovržení. Já ovšem k tomuto místu zaujímám jiný postoj a mám k němu jiný vztah.

Když se řekne záchod, vybaví se mi hned několik asociací najednou. Některé zde není vhodné popisovat. . . Ale vzpomenu si ku příkladu na anglický národ, který je tak opatrný na toto slovíčko a tolik se stydí jej jenom vyslovit, že si raději pro záminku odejít ve společnosti na toaletu vymyslel frázi „Can I wash my hands?“. Při hledání toalety se tak Angličan nezeptá přímo, ale jde na to cestou více než diplomatickou. Dokonce tak diplomatickou, že nezasvěcený člověk je až celý zkoprnělý z toho, proč se ho ptá na to, zda si smí umýt ruce.

Záchod pro mě také představuje místo odpočinku, a to naprostého a ničím nerušeného. Člověk se tam uklidní, dostane do pohody (několika možnými způsoby), odpočine si od okolí a často se i něčemu naučí nebo se něco zajímavého dozví. Jak? No přece čtením! Jaké jiné místo je tak odpočinkové a proto tak vhodné pro literaturu? Já to vidím jasně. Pro mě je záchod na čtení prostě ideální. Tedy téměř. Ale nebýt tvrdého záchodového prkénka, díky kterému se mi po chvíli začnou odkrvovat nohy a já se musím chtě nechtě přemístit, byl by místem naprosto dokonalým!

Živě si vzpomínám na den, kdy nám paní učitelka českého jazyka na druhém stupni základní školy donesla na hodinu obrázek vytržený z denníku Mladá fronta DNES, na kterém byl záchod obložený knihami, a ptala se nás, co si o tom myslíme. Někteří vykřikovali, že je to znehodnocení uměleckých děl, bohatství národa a co já vím, co ještě. Můj postoj je, myslím, dost jasný. Já to jako znehodnocení literatury vůbec neberu. Právě naopak. Uvědomte si, kolik času na záchodě trávíme. Kdybychom pokaždé v tyto okamžiky četli, to bychom ale byli chytří a vzdělaní!

A tak mám námět na technologii nových záchodových prkének pro firmy vyrábějící toto zboží. Protože i firmy takovéhoto od literatury zdánlivě vzdáleného odvětví průmyslu se mohou podílet na vzdělanosti národa. Jak? No přece: Když budou pohodlná prkénka, nebudou nás bolet nohy ani se nám odkrvovat. Když nás nebudou bolet nohy a bude se nám pohodlně sedět, budeme na záchodě trávit více času. A čím více času na záchodě budeme trávit, tím více toho přečteme a budeme vzdělanější. Jak je to prosté!

No vida, jak je záchod inspirující a jak dobré nápady nám může vnuknout. Tak končím a zavírám notebook. . . Musím se totiž utřít ;)

.

Zpracovala: Eliška Křečanová, 4. B

Sv. Valentýn

Dnes je také sv. Valentýn, tedy "svátek zamilovaných". Přesto, že to asi není den nijak magický, život běží pořád dál, lidé se rodí i umírají, a přestože byl tento "svátek" údajně vymyšlen za komerčním účelem, nalézám v něm jisté kouzlo. "Donutí" totiž lidi zastavit se a nějakým drobným dárečkem nebo třeba jen pusinkou či úsměvěm a hezkým slůvkem dát někomu najevo, že ho mají rádi, milují a že je pro ně a jejich život důležitý. Já ale pevně věřím, že pro všechny zamilované jsou takové všechny dny a tak jim svátek svatého Valentýna přeji 365 dní v roce.

Telefon

Tento vynález dnes slaví své 130. narozeniny. Právě v tento den, tedy 14. 2., roku 1876 jej pan Bell prezentoval na veřejné konferenci. Od té doby telefon prodělal mnoho změn - a to jak technických, tak designových. No posuďte sami :)

CHA-CHA

Když říkám CHA-CHA, neznamená to, že bych se vám vysmívala. To, co chci doopravdy říci, je kubánská "ČA-ČA", tedy další latinsko-americký tanec v pořadí :)

Když anglický taneční učitel Pierre Margolie navštívil v roce 1952 Kubu, uvědomil si, že se rumba občas tančí s dobou navíc. O tom se praví, že tuto inovaci zavedl v roce 1948 hudebník Enrique Jorrin tím, že zkombinoval dva kubánské tance, "danzon" a "montuno". Po návratu do Velké Británie začal Pierre Margolie učit tyto kroky jako samostatný tanec.

Vznik názvu

Na vznik názvu tance Cha-Cha existuje několik teorií. Tanec vznikl:

1) odvozením ze španělského výrazu "chacha" = "děvče k dětem"

nebo

2) odvozením slovesa "chachar", jehož význam je "žvýkat listy koky"

nebo

3) z výrazu "char" označujícího čaj

nebo (a to je nejpravděpodobnější)

4) z názvu rychlého a veselého kubánského tance guarachá (guarachá byla v Evropě oblíbená od doby před přelomem 19. a 20. století — je např. uvedena v programu závěrečného shromáždění "Dancie Neill" v městečku Coupar Angus ve Skotsku v roce 1898)

nebo

5) původ názvu Cha-Cha je onomatopoický (= zvukomalebný) — že je odvozen ze zvuku chodidel v přeměně, jež je zahrnuta v mnohých krocích. To by vysvětlovalo, proč jej někteří podle rytmunazývají "ča-ča-ča", zatímco jiní podle rytmu

pouze "ča-ča". Oba rytmy se liší pouze v tom, na kterou dobu v taktu se při tanci klade důraz — v prvním případě je to doba "čtyři", zatímco ve druhém doba "raz".

V roce 1954 byl tanec popsán jako "mambo s rytmem guira". Guiro je hudební nástroj tvořený vyschlou tykví, o níž se tře zubatou tyčí. A tak se také tvrdí, že název "čača" vznikl onomatopoicky podle chrastění semen při třesení guirem.

Mambo pochází z ostrova Haiti, a na západ je v roce 1948 uvedl Perez Prado. "Mambo" je jméno kněžky v náboženském kultu woodoo, který si s sebou přinesli černoši z Afriky. Cha-Cha tedy má svůj původ v rituálních tancích západní Afriky. Existují tři formy tance mambo — jednoduchá, dvojná a trojná. Trojná forma, v níž připadá na jeden takt hudby pět (!) kroků, je onou verzí mamba, z níž se čača vyvinula.

Čača se v současnosti tančí zhruba v tempu 120 dob za minutu. Kroky se provádějí na doby (tj. na liché osminky) se silným pohybem kyčlí při napřímení kolene v "mezilehlých" polovinách dob (tj. na sudé osminky). Váha se udržuje dosti vpředu, nášlapy při krocích vpřed jsou špička-ploše a tančí se s co nejmenším pohybem trupu od pasu nahoru. Přeměny na 4&1 ("čty-ři raz") se užívá ke zdůraznění kroku na dobu "raz", který lze držet o něco déle než ostatní kroky, aby to odpovídalo důrazu na tuto dobu v muzice.

SAMBA

Jak na to koukám, najednou je tu taková přehršel fotek, že jsem si řekla: "Chce to zase nějaký text." A tak jsem se rozhodla popsat zde další moji lásku, kterou je latinsko-americký tanec. Sice jsem v tomto oboru prakticky ještě "zajícem" nebo spíš dokonce "zaječím mládětem", nicméně tento druh tance mi přirostl k srdci už dávno - možný díky brazilským rytmům Capoeiry (kterou jsem si zamilovala a chvilku se jí věnovala), které jsou těm kubánským a ostatním latinsko-americkým tolik podobné (a v případě samby dokonce shodné :).

Vezmu to pěkně v pořadí, ve kterém se obvykle tančí na soutěžích. Zasvěceným je už tedy jasné, že prvním tancem bude brazilská SAMBÁÁÁ! :)

Když se řekne SAMBA, většina lidí si vybaví brazilské rozjásané karnevalové Rio de Janeiro. Samba a Brazílie rozhodně patří k sobě a tvoří jakýsi nerozlučný pár, stejně jako noc a den. Evropanovi se může zdát, že jde o jeden specifický tanec, ale ve skutečnosti existuje několik verzí samby, které se liší rytmem, tempem nebo náladou.

Historie SAMBY

Historie samby není příliš jasná. Nejpravděpodobnější je, že SAMBA vznikla z brazilského lidového tance "butuque". Při zvucích nástrojů chocalba, cobaci, recó recó a podobných, tančili kdysi tanečníci jakýsi kývavě houpavý pochod – marchas. Tančilo se v kruhu okolo jednoho tanečníka, který občas vyzývavým gestem zvaným "sembo", přivolal jednoho z tanečníků k sobě. Odtud se tedy vzal pozdější název butuwua – samba. Tento tanec se téměř již před 150 lety dožil obrovské popularity na brazilských lidových karnevalech v Rio de Janeiru.

Do Evropy se SAMBA dostala v r. 1913, tedy ještě před první světovou válkou, pod názvem "maxixe". V té době však vládla tangová horečka a maxixe, který se tančil hlavně na pódiích nočních podniků, nezaujal. Ve válečných útrapách Evropy poněkud upadl v zapomenutí, ale v taneční sezóně 1923 – 24 se znovu vrátil na evropské parkety, konkrétně do Paříže, v jakési salónně přehodnocené formě. Podíl na tomto přepracování samby mají tedy francoužští, hlavně pařížští odborníci. Když si samba začala získávat popularitu, přišla druhá světová válka a zastavila její rozlet. Po celé Evropě se tedy rozšířila až po r. 1945.

Charakter SAMBY

Pro zachycení charakteru samby by se měli tanečníci přizpůsobit flirtování a nevázané náladě karnevalu. Figury v sambě vyžadují speciální klopný pánevní pohyb. Další důležitý pohyb je to, čemu se říká sambový houpavý pohyb prováděný v kolenou.

Samba se tančí na 2/4 takt, někdy i na 4/4. Tempo může být 48 - 60 taktů za minutu. Standardní tempo je 50 taktů za minutu.

Coppélia

Když jsem byla včera v Teplicích na tréninku latinsko-amerických tanců (konkrétně rumby, na kterou jsem teď momentálně zaměřená), můj partner Martin mi zapomněl říct, že se trénink bude odehrávat v divadle, nikoliv v kulturním domě, jak tomu povětšinou bývá. Tak jsem si to jako obvykle štrádovala přímo do KD, kde mě ovšem hnedle u dveří praštil do očí plakát, který oznamoval, že v Teplicích bude hostovat ústecký taneční ansámbl s klasickým baletem Coppélia. A jelikož jsem milovnicí tance, přimělo mě to vložit si sem na toto téma článeček :)

Coppélia je klasickým baletem, jehož námětem se stala Barbierova a Carreho adaptace povídky básníka Hoffmanna, jež nesla původně název Olympia. Francouzský skladatel Léo Delibes (autor baletu) byl ve své době (v druhé polovině 19. století) jedním z nejoblíbenějších skladatelů baletů a oper. K jeho světově proslulým dílům patří především právě Coppélia a opera Lakmé. Coppélia vypráví fantastický příběh mladého zamilovaného páru - Swanildy a Franze - kterému loutkář Coppélius zasáhne do života prostřednictvím mechanické krásky Coppélie.

Toto představení se v Krušnohorském divadle v Teplicích odehraje 22. 2. 2006. a dirigovat jej bude Tvrtko Karlovič.

Streptococcus

O kokách jsme se ve škole učili jako o kulaťoučkých útvarech. V tehdejší době mi byly sympatické, protože učivo, které se o nich v osnovách zmiňuje, není nijak obsáhlé, a tak příprava na písemnou práci potom nebyla nijak náročná. To jsem ovšem ještě netušila, jak tyhle kulatý potvory dokážou člověku zavařit a jak je oproti jejich výuce náročná léčba jimi způsobených chorob. Streptokoky si ke mně našly cestu už v říjnu, kdy jsem ale byla "jen" jejich přenašečem. Jenomže jen co mě doktoři vyléčili z „přenašečství“, napadly mě kuličky zrádnějším způsobem – totiž jako svou opravdovou oběť. Už se mi v krku množí po čtvrté a paní doktorka dokonce tvrdí, že si je tam pěstuji (jako by se svým doktorátem nevěděla, že zvířátka se nepěstují, ale chovají!). Zvířátka mám ráda, ale nic se nemá přehánět a tak bych byla ráda, kdyby streptokoky moje dutiny už opustily. A tak abych je potěšila a naklonila si je od své strany, jsem se naivně rozhodla se o ně více zajímat a zjistila jsem, že změny v klasifikaci a nomenklatuře zástupců rodu Streptococcus jsou důsledkem molekulárně taxonomických studií. Z rodu Streptococcus byly vyčleněny dva samostatné rody – Enterococcus (původně streptokoky sérologické skupiny D) a Lactococcus (původně streptokoky sérologické skupiny N) – průmyslově významný rod, jehož zástupci nabývají v posledních letech závažnosti i v lidských onemocněních. K rozsáhlým změnám došlo i v taxonomii a nomenklatuře druhů zahrnutých v jednotlivých rodech. Rod Streptococcus nyní zahrnuje 58 druhů včetně poddruhů, rod Enterococcus 25 druhů, rod Lactococcus 6 druhů a poddruhů. Mimo b-hemolytických streptokoků, které syntetizují pravidelně pouze jeden ze skupinových antigenů a Streptococcus pneumoniae, je třeba k identifikaci druhů všech tří rodů použití široké škály růstových vlastností a biochemických testů, které jsou obsaženy pouze v kvalitních komerčních diagnostických soupravách. Ty však jsou ve velkém časovém skluzu oproti výsledkům taxonomů. Identifikaci zástupců všech tří rodů komplikuje existence dalších potenciálně pro člověka patogenních grampozitivních, většinou katalázanegativních koků/kokobacilů s analogickými morfologickými, biochemickými i růstovými charakteristikami.

No tedy moudrá z toho nejsem.. Pokud tomu rozumíte lépe, napište mi a poučte mě poněkud laičtěji – budu vám vděčná. Děkuji.

Eliška Bloggerka :)

Vzhledem k tomu, že už jsem dlouhou dobu doma a nemocná, nechávám se inspirovat a píší sem nevím komu, nevím proč - asi jen z důvodu snad každému známého - totiž že mám spoustu práce, kterou ovšem oddaluji. Tak vzhůru do planého tlachání :)