CHA-CHA

Když říkám CHA-CHA, neznamená to, že bych se vám vysmívala. To, co chci doopravdy říci, je kubánská "ČA-ČA", tedy další latinsko-americký tanec v pořadí :)

Když anglický taneční učitel Pierre Margolie navštívil v roce 1952 Kubu, uvědomil si, že se rumba občas tančí s dobou navíc. O tom se praví, že tuto inovaci zavedl v roce 1948 hudebník Enrique Jorrin tím, že zkombinoval dva kubánské tance, "danzon" a "montuno". Po návratu do Velké Británie začal Pierre Margolie učit tyto kroky jako samostatný tanec.

Vznik názvu

Na vznik názvu tance Cha-Cha existuje několik teorií. Tanec vznikl:

1) odvozením ze španělského výrazu "chacha" = "děvče k dětem"

nebo

2) odvozením slovesa "chachar", jehož význam je "žvýkat listy koky"

nebo

3) z výrazu "char" označujícího čaj

nebo (a to je nejpravděpodobnější)

4) z názvu rychlého a veselého kubánského tance guarachá (guarachá byla v Evropě oblíbená od doby před přelomem 19. a 20. století — je např. uvedena v programu závěrečného shromáždění "Dancie Neill" v městečku Coupar Angus ve Skotsku v roce 1898)

nebo

5) původ názvu Cha-Cha je onomatopoický (= zvukomalebný) — že je odvozen ze zvuku chodidel v přeměně, jež je zahrnuta v mnohých krocích. To by vysvětlovalo, proč jej někteří podle rytmunazývají "ča-ča-ča", zatímco jiní podle rytmu

pouze "ča-ča". Oba rytmy se liší pouze v tom, na kterou dobu v taktu se při tanci klade důraz — v prvním případě je to doba "čtyři", zatímco ve druhém doba "raz".

V roce 1954 byl tanec popsán jako "mambo s rytmem guira". Guiro je hudební nástroj tvořený vyschlou tykví, o níž se tře zubatou tyčí. A tak se také tvrdí, že název "čača" vznikl onomatopoicky podle chrastění semen při třesení guirem.

Mambo pochází z ostrova Haiti, a na západ je v roce 1948 uvedl Perez Prado. "Mambo" je jméno kněžky v náboženském kultu woodoo, který si s sebou přinesli černoši z Afriky. Cha-Cha tedy má svůj původ v rituálních tancích západní Afriky. Existují tři formy tance mambo — jednoduchá, dvojná a trojná. Trojná forma, v níž připadá na jeden takt hudby pět (!) kroků, je onou verzí mamba, z níž se čača vyvinula.

Čača se v současnosti tančí zhruba v tempu 120 dob za minutu. Kroky se provádějí na doby (tj. na liché osminky) se silným pohybem kyčlí při napřímení kolene v "mezilehlých" polovinách dob (tj. na sudé osminky). Váha se udržuje dosti vpředu, nášlapy při krocích vpřed jsou špička-ploše a tančí se s co nejmenším pohybem trupu od pasu nahoru. Přeměny na 4&1 ("čty-ři raz") se užívá ke zdůraznění kroku na dobu "raz", který lze držet o něco déle než ostatní kroky, aby to odpovídalo důrazu na tuto dobu v muzice.