"Polomaturitní" práce

Již dva dny za sebou mě paní profesorka češtiny vždy při setkání upozorňuje, jaký má můj fejeton úspěch. Dnes mi dokonce řekla, jaký úspěch má vě třídách!!! Ona ho vystavila ve třídě!!! (zděšení)... Dostali jsme totiž za úkol vytvořit slohovou práci na dané téma (vybírat jsme mohli cca ze 4 témat), která má být hodnocena stejně přísně jako práce písemná maturitní. Témata byla celkem zvláštní, ale ještě zajímavější bylo, když jsem znala jen polovinu tématu, které jsem si pro vypracování vybrala. Byla jsem teď totiž poměrně dlouhou dobu nemocná a při zadávání tohoto úkolu jsem nebyla ve škole. No a Markéta (viz. níže) mi opomněla sdělit téma celé, a napsala mi jen jeho část. No koukněte na to, jak to dopadlo a posuďte sami :) (každopádně to určitě není to, co mělo, protože po přečtení těch ORIGINÁLNÍCH témat na nástěnce ve škole, jsem teprve zjistila, že to byla všechno témata poměrně dost vážná - a mimoto to bylo také opět zadání soutěže :) To se nebudu moci zúčastnit!!! :( ......... :)))

HEZKÉ ČTENÍ A LÍBENÍ :)

.

Téma: Každé místo má svůj charakter, je něčím typické a něčím zvláštní.


Záchod
(fejeton)

Když se řekne záchod, každý se div nezačne červenat, neví kam s očima, nebo zkřiví obličej ve výrazu naprostého hnusu a opovržení. Já ovšem k tomuto místu zaujímám jiný postoj a mám k němu jiný vztah.

Když se řekne záchod, vybaví se mi hned několik asociací najednou. Některé zde není vhodné popisovat. . . Ale vzpomenu si ku příkladu na anglický národ, který je tak opatrný na toto slovíčko a tolik se stydí jej jenom vyslovit, že si raději pro záminku odejít ve společnosti na toaletu vymyslel frázi „Can I wash my hands?“. Při hledání toalety se tak Angličan nezeptá přímo, ale jde na to cestou více než diplomatickou. Dokonce tak diplomatickou, že nezasvěcený člověk je až celý zkoprnělý z toho, proč se ho ptá na to, zda si smí umýt ruce.

Záchod pro mě také představuje místo odpočinku, a to naprostého a ničím nerušeného. Člověk se tam uklidní, dostane do pohody (několika možnými způsoby), odpočine si od okolí a často se i něčemu naučí nebo se něco zajímavého dozví. Jak? No přece čtením! Jaké jiné místo je tak odpočinkové a proto tak vhodné pro literaturu? Já to vidím jasně. Pro mě je záchod na čtení prostě ideální. Tedy téměř. Ale nebýt tvrdého záchodového prkénka, díky kterému se mi po chvíli začnou odkrvovat nohy a já se musím chtě nechtě přemístit, byl by místem naprosto dokonalým!

Živě si vzpomínám na den, kdy nám paní učitelka českého jazyka na druhém stupni základní školy donesla na hodinu obrázek vytržený z denníku Mladá fronta DNES, na kterém byl záchod obložený knihami, a ptala se nás, co si o tom myslíme. Někteří vykřikovali, že je to znehodnocení uměleckých děl, bohatství národa a co já vím, co ještě. Můj postoj je, myslím, dost jasný. Já to jako znehodnocení literatury vůbec neberu. Právě naopak. Uvědomte si, kolik času na záchodě trávíme. Kdybychom pokaždé v tyto okamžiky četli, to bychom ale byli chytří a vzdělaní!

A tak mám námět na technologii nových záchodových prkének pro firmy vyrábějící toto zboží. Protože i firmy takovéhoto od literatury zdánlivě vzdáleného odvětví průmyslu se mohou podílet na vzdělanosti národa. Jak? No přece: Když budou pohodlná prkénka, nebudou nás bolet nohy ani se nám odkrvovat. Když nás nebudou bolet nohy a bude se nám pohodlně sedět, budeme na záchodě trávit více času. A čím více času na záchodě budeme trávit, tím více toho přečteme a budeme vzdělanější. Jak je to prosté!

No vida, jak je záchod inspirující a jak dobré nápady nám může vnuknout. Tak končím a zavírám notebook. . . Musím se totiž utřít ;)

.

Zpracovala: Eliška Křečanová, 4. B