Jaroslav Heyrovský a já

Ještě, než jsem dnes započala další část přípravy na svou zítřejší zkoušku, brouzdala jsem se jen tak po internetu a nevím jak, ale narazila jsem na Jaroslava Heyrovského, známého českého (československého) vědce a držitele Nobelovy ceny za objevení polarografie (a s ní související rtuťové kapkové elektrody), který zemřel přesně v den mých narozenin 27. 3. přesně 20 let před mým narozením (1967). A zjistila jsem to právě teď, když se připravuji na zkoušku z analytické chemie I, kterou mám zítra, která polarografii zahrnuje jako jednu z důležitých elektrochemických metod, a teď, když jsem včera až do 3 do rána nad polarofrafií seděla a opakovala si ji... Znamení? :)

Studujeme VŠCHT Praha :)

Naši kluci už jsou velcí

Z mých koťat už jsou kocouří gentlemani a ze mě už je velká vysokoškolačka... Kocourům jistě jejich velikost co do výšky i šířky vydrží (ne-li nepřibyde), ale co bude se mnou, zatím nemám zdání :o/ Momentálně se drtím na zkoušku z matematiky a pak mě ještě čeká báječná obecná a anorganická chemie, tak kdybyste někdo znal nějaké fígle na efektivní učení, sem s nimi.

P.S. pro ty, kteří přijdou s návrhy

Jsou to oba kluci ;)

Zrzici

Nepotkalo mě jen štestí v podobě úspěšně složené maturity, ale také v podobě dvou nových přírůstků do rodiny - našich dvou kotiků :)

Kdyby se našel někdo, kdo by měl návrhy na nějaká pěkná jména, sem s nimi ;) Budou vřele přijímány.

Anděl plný touhy

28. 4. 2006 jsme se s kláštereckým tanečním oborem klášterecké ZUŠ zúčastnily krajského kola taneční soutěže základních uměleckých škol v oboru "moderní scénický tanec", kam jsme postoupily ze soutěže okresní. V okresním kole bylo z našich 9ti choreografií vybráno 8 postupujících na "kraj" a jen jediná (poslední postupující) byla vybrána z tanečních oborů ZUŠ Kadaň, Chomutov a Jirkov. Z choreografií naší klášterecké mladší kategorie se v ústeckém divadle činohry a baletu, kde se krajské kolo soutěže konalo, představily Ježibaby a sněženky, Čtvero roční, Tmavomodrý leknín a Být tak papírovým drakem; z těch středních se představily Roupy a my - "velký holky" :) - jsme vystoupily s choreografiemi Moc jsem si neužil, Labutí a Anděl plný touhy.

Náš milý "Andílek" už nám přinesl mnoho úspěchů - loni na jaře jsme se s ním probojovali do republikového kola taneční soutěže dospělých ve scénickém tanci, které se konalo v Jablonci nad Nisou a kde se "Anděl" shledal s velkým diváckým ohlasem (byl vyhlášen druhou divácky nejúspěšnější choreografii, což je ve scénickém tanci, řekla bych, úspěch - objektivně ;) Choreografie scénického baletu bývají pro laické publikum totiž často dost nepochopitelné). Bylo to vůbec poprvé, kdy jsme se dostali na republikové kolo "dospěláků" :)

Tak a tady moje psaní skončilo 27. 4., kdy jsem tento článeček smolila a momentálně se mi nechce dopisovat, pže mám úplně jiné myšlenky!! Tak už přidám jen foto pro představu a pointu choreografie dovysvětlim jindy :) A své další myšlenky vysvětlím hned v následujícím příspěvku!

Obídek v KFC

Kluci si držej linii, tak si koupili menší balení

Pálí, ale dobrý

Hřbitov

Herink ve Volendamu - Dobrou chuť, Kubo ;)

Naarden - u našeho učitele národů

Větrné mlýny v Kinderdijku

Výlet do Holandska

Tak jsem se dnes ráno vrátila z Holandska a musím říct, že můj další zahraniční výlet byl opět opravdu povedený :) Jak by ne, když zase proběhl s tou nej partičkou - částí naší třídy + jejích vypečených přátel :) Abych to tak shrnula, viděli jsme 19 větrných mlýnů v Kinderdijku, univerzitu a botanickou zahradu v Leidenu, muzeum Jana Amose Komenského v Naardenu, přístavní městečko Volendam, výrobu sýrů a dřeváků u Irene Hoeve a celý druhý jsme strávili v Amsterdamu, až na ranní prohlídku větrného mlýna barev zevnitř. Bohatý na zážitky byl i noční pobyt ve Formuli 1 v Zaandamu, ač měl být spíše odpočinkovým. Naše malá grupička si po Zaandamu udělala večerní túričku společně s kuželčičkama (a část i prohlídku noční ;)). Procházky po Amsterdamu za neusálé vůně marihuany byly rovněž příjemné, ale natolik strhnout, abychom navštívili některý z Coffeebarů, jsme se nedali ;) Amsterdam jsme rovněž projeli lodičkou po jeho největších a nejkrásnějších kanálech a navštívili jsme i "uličky lásky" plné krásných červených světýlek, ovšem opět jen pasivně - holt bylo málo času, kluci, no.. Chtěli jsme zde navštívit 3 muzea, z čehož se dvě týkala Rembrandta van Rijna, po jehož stopách jsme se vydávali, ovšem většinu z nás nakonec odradily několikahodinové fronty uměleckých nadšenců. Mám takový dojem, že zrovna tuto sobotu se všichni vypravili do Amsterdamu, prohlédnout si Rembrandtovo dílo.

Náš výlet se ale rozhodně nedá popsat, ten se musí zažít, takže už nechám promlouvat jen fotografie ;)

Amsterdam z pohledu od Central Station

Kulturní podvečer, večer a noc

Tak moje krásné kulturní odpoledne se, jak je již z napisu patrné, protáhlo až do podvečera, potom do večera a vlastně až do noci, neboť jsem domů dorazila až nyní. Jelikož jsem předešlý článek psala již dopoledne, přihodila se mezitím ještě spousta věcí. Z "poobědní" siesty mě "vyrušil" kamarád, který mi volal s prosbou, zda-li bych s ním večer nešla do divadla. Inu, když už jsem měla kulturní plány na odpoledne, řekla jsem si, proč si je neprodloužit až do večera, a tak jsem svou účast přislíbila. Křížová cesta se nám ovšem poněkud protáhla a to nejen díky obsáhlému programu, nýbrž i kvůli skutečnému trýznění, které ke křížové cestě zajisté patří - totiž trýznění zimou, a tak jsem se po ní ještě uchýlila do teplíčka kamarádovy kanceláře, který mě a ještě další, štědře pohostil "chleblbábou"¨, čajem a topením, abychom to neodstonali. Tímto se chci Kubovi omluvit, že jsem přišla do divadla o hodinu a půl později - a věřte nevěřte - stejně jsem ještě hodinu představení (jakési parodie) stihla (a upřímně řečeno jsem nakonec ráda, že jsem ji celou neviděla, poněvadž by se tak můj kulturní program už nadále neprotahoval a nejspíš bych odešla před koncem). A chci takto poděkovat i všem ostatním, kteří se mile podíleli na krásné sobotě, na kterou budu jistě dlouho vzpomínat.

Kulturní odpoledne

Na dnešek jsem si naplánovala vskutku bohatý kulturní program. Ve čtyři hodiny odpoledne totiž v prostorách kadaňského

Zahradníkova hlava

františkánského kláštera (stávajícího městského muzea) začíná vernisáž prací Josefa Lieslera, významného českého malíře a grafika, jenž patří ke klasikům moderní české výtvarné kultury. Narodil se již v roce 1912 a je tak představitelem jak předválečného, tak i poválečného vývoje a tradic výtvarných spolků, zejména Spolku výtvarných umělců Mánes, s kterým vystavoval od roku 1938 a jehož členem je od roku 1942 dodnes. Jeho tvorba byla od samého počátku ovlivňována literaturou, hudbou a divadlem, díky čemuž je velmi pestrá z hlediska nápaditosti. Práce tohoto zajímavého pána jsou vystavovány u nás "doma" i v zahraničí a os sám byl čestným členem florentské a bruselské Královské akademie. Ano "BYL", neboť v srpnu loňského roku náš svět bohužel opustil.

Toliko k panu Lieslerovi.

V pět hodin potom začíná "Křížová cesta" (pro úplně nezasvěcené - to je cesta Ježíše Krista s křížem). Vychází se od farního kostela (to je ten na náměstí - kostel Povýšení Svatého kříže) a půjde se podél zastavení, která jsou umístěna v parčíku ve Švermově ulici,

Dřímající touha

vedoucí ke klášteru. Zmíněno bude všech čtrnáct původních zastavení (ačkoli těch kamenných v parčíku lze vidět už jen šest - původně sedm) a o každém tom zastavení bude mluvit někdo jiný. Přestože nejsem věřící, půjdu se podívat a těším se. Jak mnozí z vás vědí, v létě jsem pracovala jako průvodkyně v klášteře, kde v kostele obrazy se zastaveními na Křížové cestě máme (resp. nyní se nachází na akademii, kde je opravují restaurátoři) a já jsem ještě nikdy neviděla, jak taková Křížová cesta (ať už po kostele nebo po venku) vypadá. A tak se jdu vlastně i přivzdělat, abych měla v létě turistům zase co předávat :)

Člověk a katedrála

Olympiáda v českém jazyce

Dnes jsem se zůčastnila okresního kola olympiády v českém jazyce, které se konalo v chomutovském domě dětí a mládeže. Jak se mi to přihodilo? Ve školním kole jsem poměrně uspěla a asi ze 34 účastníků (což byl údajně rekorndní počet zúčastněných ;) ) jsem byla druhá.

Popravdě řečeno, po dnešním klání nečekám úspěch, ale myslím si, že celkem přesně pocit, který z něj mám, vystihuje slohový úkol, který jsem zplodila ve druhé části olympiády. Dávám k nahlédnutí :)

Téma:

Zarostlá cesta se klikatí k osamělému domu, ve kterém již dlouhou dobu žije...

(dokončete příběh)

doporučený rozsah: cca 25 - 30 řádků

Zarostlá cesta se klikatí k osamělému domu, ve kterém již dlouhou dobu žije Eliška (a moje příjmení ;)). Kdysi byla ambiciózní, měla velké sny a cíle, utopické představy o životě. Jednoho dne ale nastal zlom, který vše rázem změnil.

Elišky třída měla v pátek 24. února maturitní ples, který se velmi vydařil, líbil, Eliška na něm dokonce měla dvě taneční vystoupení. Po plese ovšem ještě dalších 24 hodin nespala, protože šla se třídou na bowling, ráno na masopust a nakonec ke spolužákovi na večeři. Úplně zapomněla na to, co jí mělo čekat v pondělí - okresní kolo olympiády v českém jazyce.

To ráno 27. února přijela na olympiádu nevyspalá a nepřipravená. Jak tohle mohlo dopadnout? Samozřejmě se vůbec neumístila. Přitom věděla, že dobré umístění jí mohlo pomoci dostat se na vysokou školu bez přijímacích zkoušek. Ona to v té chvíli nedocenila a pak už se jen vezla. Vzalo jí to tak, že ani neodmaturovala, přirozeně ji tak nevzali ni na žádnou vysokou školu a ona zůstala sama. Nikdo ji nechtěl, protože byla úplně blbá, nevzdělaná, neperspektivní, líná a podobně jinak nemožná.

Jednoho dne si vzpomněla na své letní zaměstnání ve františkánském klášteře, kde pracovala jako průvodkyně. Františkánští mniši žili jen z toho, co si sami vypěstovali, a tak si vystačili. Uvědomila si, že to jinak ani nepůjde, a tak se nechala františkánskými mnichy inspirovat, poprosila své rodiče o poslední laskavost - totiž aby jí koupili malý odlehlý domek se zahrádkou, kam se posléze odstěhovala a kde hnije dodnes.